Ilse Kochová

Ilse Kochová
Ilse Kochová
Rodné jméno	Margarete Ilse Köhler
Jiná jména	Čarodějnice z Buchenwaldu; Děvka z Buchenwaldu
Narození	22. září 1906; Drážďany, Německé císařství
Úmrtí	1. září 1967 (ve věku 60 let); Aichach, Západní Německo
Příčina úmrtí	Sebevražda
Národnost	Německá
Povolání	mučitel, dozorkyně v koncentračním táboře a knihovnice
Zaměstnavatel	Koncentrační tábor Buchenwald
Známá jako	Pověstná svojí brutalitou v koncentračních táborech Buchenwald a Majdanek. Manželka velitele tábora.
Politická strana	Národně socialistická německá dělnická strana (od 1932)
Choť	Karl-Otto Koch (1936–1945)
Děti	4
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ilse Koch (22. září 1906 Drážďany – 1. září 1967 Aichach, známá také jako Čarodějnice z Buchenwaldu) byla manželka dozorce v koncentračních táborech známá především svojí krutostí a brutalitou. Ilse byla manželkou Karla-Otto Kocha, velitele nacistických koncentračních táborů Buchenwald (1937–1941) a Majdanek (1941–1943). V roce 1947 se stala jednou z prvních prominentních nacistů souzených americkou armádou.

Život

Ilse Kochová se narodila v Drážďanech jako dcera předáka v továrně. Vystudovala účetnictví na obchodní škole a v tomtéž oboru také pracovala, mj. i jako sekretářka v jedné drážďanské firmě. V roce 1932 se stala členem NSDAP.

V roce 1936 začala pracovat jako dozorkyně v koncentračním táboře Sachsenhausen poblíž Berlína, kterému velel její snoubenec Karl-Otto Koch a kterého si později vzala za manžela. V roce 1937 přijela do Buchenwaldu, když se její manžel stal velitelem tábora.

Válečné zločiny

V Buchenwaldu se Ilse údajně zapojila do strašlivého experimentu, že si vybrala tetované vězně, aby byli zavražděni, a získala tak kůži z jejich tetovaných částí těl. Známé je také její provokování vězňů, neboť byla pyšná na svou postavu. Stávalo se, že se spoře oblečená procházela táborem či jela na koni a vězně, který se na ní podíval, nechala pak zbít.

Na začátku roku 1942 byl Karl-Otto Koch převelen do Lublinu, kde pomáhal založit koncentrační a vyhlazovací tábor Majdanek. Ilse Kochová zůstala v Buchenwaldu až do 24. srpna 1943, kdy byla spolu se svým manželem zatčena na základě příkazu Josefa von Waldeck-Pyrmonta, SS a policejního vůdce pro Výmar, který měl dozor nad Buchenwaldem. Obžaloby proti manželům Kochovým zahrnovaly soukromé obohacování, zpronevěru a vraždy vězňů, aby jim zabránili svědčit.

Ilse Kochová byla uvězněna až do roku 1944, kdy byla osvobozena z důvodu nedostatečných důkazů. Její manžel, proti kterému Ilse dokonce svědčila, byl odsouzen k trestu smrti u soudu SS v Mnichově a byl popraven dne 5. dubna 1945 na dvoře tábora, kterému dříve velel. Kochová se vrátila ke své rodině do města Ludwigsburg, kde byla 30. června 1945 zatčena americkými úřady.

První soud

Kochová s dalšími 30 obžalovanými stanula před americkým vojenským soudem v Dachau (generální vojenský soud pro soudní proces válečných zločinců) v roce 1947, a to jako jediná žena. Byla obviněna z účasti na vraždách v Buchenwaldu. Dne 19. srpna 1947 byla odsouzena k doživotnímu trestu za porušení válečných zákonů. Soud pak překvapila tím, když prohlásila, že je těhotná – soud i kvůli jejímu těhotenství ji nemohl odsoudit k trestu smrti. Otázkou však bylo, jak mohla během věznění otěhotnět. To dodnes není zcela objasněno, nicméně milostné avantýry měla s dozorci jak během manželství, tak i během amerického věznění. Za války patřila mezi atraktivní ženy a ráda provokovala.

Snížení trestu

Generál Lucius D. Clay byl dočasným vojenským guvernérem americké zóny v Německu a dne 8. června 1948 zmírnil rozsudek na čtyři roky výkonu trestu odnětí svobody poté, co nebyly žádné přesvědčivé důkazy o tom, že si vybírala tetované vězně k usmrcení, aby z nich získala tetované kůže, nebo že vlastnila nějaké předměty vyrobené z lidské kůže. Dva roky navíc již strávila ve vězení.

Druhý soud

Pod tlakem veřejného mínění byla Kochová v roce 1949 znovu zatčena, převezena a souzena před západoněmeckým soudem. Slyšení bylo zahájeno dne 27. listopadu 1950 před okresním soudem v Augsburgu a trvalo sedm týdnů, během nichž bylo předvoláno 250 svědků, včetně 50 pro obhajobu. Čtyři svědkové pro obžalobu svědčili o tom, že viděli Kochovou vybírat tetované vězně, kteří pak byli zabiti, viděli nebo byli zapojeni do výroby stínidel na lampy z lidské kůže s tetováním. Od tohoto obvinění bylo upuštěno, jelikož nebylo dokázáno, že předměty byly skutečně vyrobeny z lidské kůže. Jak se navíc později ukázalo, některé předměty měly kůži kozí.

Dne 15. ledna 1951 soud vydal svůj výrok za nepřítomnosti Kochové. Byla odsouzena z podněcování k vraždě, podněcování k pokusu o vraždu a podněcování k trestnému činu spáchání těžkého ublížení na zdraví. Dne 15. ledna 1951 byla odsouzena k doživotnímu vězení a trvalému propadnutí občanských práv.

Kochová podala odvolání k zrušení rozsudku, ale odvolání bylo 22. dubna 1952 zamítnuto Spolkovým soudním dvorem. Později podala několik žádostí o odpuštění, které byly odmítnuty bavorským ministerstvem spravedlnosti. Kochová protestovala proti jejímu rozsudku u Mezinárodní komise pro lidská práva.

Rodina a smrt

Karl-Otto a Ilse se potkali v roce 1935. Jejich vztah nebyl úplně ideální, oba měli milostné poměry s jinými, avšak narodily se jim tři děti – v roce 1938 syn Artwin, v roce 1939 dcera Gisele, v roce 1940 pak dcera Gudrun (ta však zemřela za pár měsíců), Karl-Otto měl navíc ještě syna Manfreda z prvního manželství. O děti se jim však často starala nevlastní sestra Karla. Ta pak po válce uvedla, že Ilse se v domě ráda opíjela, obzvlášť prý holdovala francouzskému koňaku. Syn Artwin však v 60. letech spáchal sebevraždu – nemohl prý žít dál s hanbou zločinů svých rodičů.

Ilse Kochová se ve věku 60 let v ženském vězení v Aichachu oběsila. Před smrtí se ještě setkala se svým synem Uwem, kterého porodila během věznění v Aichachu. Jako 19letý se totiž chtěl se svou biologickou matkou potkat a ve vězení ji navštívil.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ilse Koch na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ilse Kochová na Wikimedia Commons